Velký muftí Pákistánu vyzval ke globální fatvě: Požaduje globální muslimskou vojenskou ofenzívu za znovuzískání ztracených islámských zemí.

Co jsou to "ztracená islámská území?" Jsou to přesně ta území, která kdysi násilným džihádem získali muslimové pod svoji kontrolu, ale poté jim byla díky odvážným evropským bojovníkům tato kontrola odňata.
Jsou to již asi dva roky, co jsem zde upozornila na informace od německého policisty, který tehdy potvrdil, že se v zemi formuje asi půlmilionová muslimská armáda, která jen čeká na povel k útoku.
Taková armáda je nasazena po celé Evropě, tedy Německo není výjimkou. I když není součástí uvedené výzvy, nemusí mohamedánům vůbec nic zabránit v tom, aby při znovuzískávání dříve dobytých území dobyli i další.
Vždyť islám není o ničen jiném než o dobývání. Úkolem každého muslima je jakkoli přispět ke získávání dalšího území.
I když se – ze známých důvodů – pákistánský muftí ve svých výzvách soustředil zejména na Izrael, jeho další výzvy směřovaly ke zbytku zemí, tedy zejména oblasti Balkánu a Pyrenejského poloostrova.
A právě tato jeho výzva nás musí zajímat, i když v podstatě nejsme její přímou součástí. Nicméně tou není ani zmíněné Německo, které je však dobýváno v rámci cílů zavedení všesvětového chalífátu pod právem šaría.
A i my budeme dřív či později součástí této výzvy, zejména pak proto, že nás tyto budoucí chalífáty do značné míry obklopují.
Islámské právo dlouho nařizovalo: jednou islámské, navždy islámské. Nejmocnější pákistánští duchovní nyní vyzývají muslimské vlády, aby vypustily své armády a získaly zpět "každý centimetr" zemí, kterým kdysi vládl islám.
V první fázi své výzvy, která byla vysílána v celém Pákistánu, se samozřejmě soustředili na Izrael, nicméně posléze se věnovali i "zbytku islámských území," čímž měli samozřejmě na mysli Evropu.
Nejvíce alarmující ospravedlnění přišlo od pákistánského velkého muftího, Maulana Muneebur Rahmana, který se dovolával koránské doktríny jako právního základu pro válku:
"Džihád se stal povinným pro všechny muslimské vlády na principu 'půda jednou získaná džihádem od nevěřících' musí zůstat islámská," řekl a citoval Korán 59:7 a súru An-Nisa 4:75 jako mandáty pro globální ozbrojený boj.
Podle islámské právní vědy nesmí země kdysi dobytá islámem – bez ohledu na to, jak je to dávno – zůstat pod nemuslimskou nadvládou.
Tento mrazivý princip naznačuje, že džihád není jen duchovním bojem nebo obranným mechanismem – je to teologická povinnost získat zpět území silou, bez ohledu na smlouvy, státní suverenitu nebo mezinárodní právo.
Snad nejvíce odhalujícím aspektem fatvy je její doktrinální základ. Učenci citovali islámskou právní vědu, aby ospravedlnili trvalé islámské vlastnictví všech zemí, které kdy byly dobyty.
Již v minulosti často uváděný seznam obsahuje následující země:
Španělsko, Portugalsko a jižní Francie
Sicílie, Malta, Řecko a Kypr
Srbsko, Maďarsko, Bulharsko, Severní Makedonie
Tyto historické odkazy nejsou náhodné. Odrážejí globální islámskou vizi územní obnovy prostřednictvím válek – neomezených jen na Gazu nebo Západní břeh Jordánu, což jsou preferovaná území, ale zahrnují jakýkoli region, kde kdysi islám vládl.
Na rozdíl od mnoha dřívějších výzev k džihádu nebyla tato fatva vydána teroristickými skupinami nebo okrajovými duchovními, ale muži pevně zakořeněnými v pákistánském náboženském, právním a vzdělávacím establishmentu:
Muftí Taqi Usmani – Je považován za jednoho z nejuznávanějších učenců Deobandi v muslimském světě a jeho spisy ovlivňují islámské finance, právo a doktrínu po celém světě.
Maulana Muneebur Rahman – Oficiálně uznaný jako velký muftí Pákistánu a dlouholetý předseda výboru Ruet-e-Hilal.
Maulana Fazlur Rahman – Mocná politická osobnost a bývalý ministr vlády.
Nejedná se pouze o teologickou debatu uvnitř Pákistánu. Fatva je formální náboženská směrnice a v islámu mohou být fatvy vydané staršími učenci považovány za závazné pro miliony věřících po celém světě.
Tím, že tito učenci rámují džihád jako fard ayn (osobní povinnost) nebo fard kifayah (kolektivní povinnost ummy), mobilizují globální armádu – nejen vedoucí představitele států, ale také jednotlivé muslimy, kteří si mohou tyto výzvy vykládat jako povolení k násilným činům, ať jsou kdekoli.
A zatímco západní média to z velké části ignorují, poselství je hlasité a jasné:
"Muslimové od Indonésie po Maroko to sledují v tichosti," řekl Usmani. "Džihád již není dobrovolný. Je to povinnost."
Tato fatva není výkřikem zoufalství. Je to strategické vyhlášení války, zakořeněné v islámském právu, podporované duchovními establishmentu.
Lze očekávat, že tato nová výzva aktivizuje evropské džihádisty – a to zejména ve výše uvedených zemích, které jsou v rámci Evropy na seznamu jako první.
Nemyslím si, že by došlo k nějakým konkrétním akcím okamžitě – pákistánští duchovní vůdci ostatně vyzvali k preferenci území Gazy a Izraele – nicméně džihádisté žijící v Evropě nebudou chtít zřejmě zůstat příliš pozadu.
Mnoho z nich je již navíc v daných zemích třeba i několik let, po které čekají na příkaz, kdy zaútočit.
Nelze očekávat, že by se náhle vydali na Blízký východ, spíš se pokusí soustředit na osnování nějakých akcí právě v Evropě, která je součástí zmíněné fatvy, i když ne prvořadou.